ZŠ Podharť, Dvůr Králové nad Labem

V rámci výuky prvouky a vlastivědy se 18. září vypravili třeťáci a čtvrťáci na exkurzi do našeho hlavního města. Jeho historické centrum si mohli tentokrát prohlédnout netradičně z vodní hladiny při plavbě po Vltavě.

Na palubě lodi Natal nás čekala vydatná svačina v podobě "vodnických" koláčů, jablíčka a džusu, a také pracovní listy, které jsme si vypracovali druhý den ve škole. Naším průvodcem byl "nefalšovaný" vltavský vodník, který vždy řekl něco zajímavého o viděných památkách a celou cestu nás bavil pražskými pověstmi. Některé z nich si můžete níže sami přečíst tak, jak si je zapamatovala jedna z účastnic.

Z kotviště jsme se vydali na Kampu do parku, v němž jsme se posilnili a odpočinuli. Potom nás čekala cesta přes krásný Karlův most, kde jsme se přesvědčili o tom, že "v Praze je sice blaze, ale trochu draze". Z historického centra jsme už pospíchali na Hlavní nádraží.

za děti a třídní učitelky Mgr. H. Havlíčková

O čertovi ze Sovových mlýnů

Jeden čert, který se jmenoval Aliáš, měl rád lidi, a proto je nenosil do pekla. Jednou se na něj rozzlobil sám pan Lucifer a řekl: "Jestli nepřineseš do pekla nějakou duši, už se nevracej!" A tak se čert proměnil v člověka – stal se z něho mlynář. Chodil s ostatními do hospody. Ten hospodský měl dceru Aničku a ta se do urostlého mlynáře zamilovala. Pořád za ním chodila a říkala: "Víš, Aliáši, já tě mám strašně moc ráda", ale čert ji na to odpovídal: "Jenže to by nešlo." Jednou za Aliášem přišla Anička a povídá: "Já si tě vezmu, i kdyby mě čert do pekla vzal!" A když to Aliáš uslyšel, nemohl odmlouvat, vzal Aničku na záda a odletěl s ní do pekla. A tak Anička už nikdy neviděla svět.

O Čertovce

Byla, žila jedna dívka a za ní chodila spousta chlapců. Jenže šmírovala je bába a ta bába jeden den řekla jejímu otci: "Pantáto, za vaší dcerou chodí spousta chlapců z města." Táta se rozzlobil a uháněl k dceři, tam vyhnal všechny chlapce a odvedl dceru domů. Chlapci se rozzlobili a došli k bábině domu. Pod okno nakreslili šest čertů a napsali: "Sedmý v okně". Od té doby už bába nevyhlížela z okna ven a nežalovala.

O vodníkovi

Byl jeden vodník a ten se zamiloval do pradleny, která každý večer prala na Karlově mostě prádlo. Pořád za ní jezdil na malé lodičce a měl podobu chlapce. Jednou ho viděl pantáta a na další večer si připravil rákosku. Druhý den se schoval do křoví a vyhlížel malou loďku. Najednou se objevila malá loďka a z ní vyskočil chlapec (vodník). Pantáta neváhal, vzal rákosku a švihl chlapce. Ten skočil do loďky a odplul. Další večer už se neproměnil v chlapce. Vyskočil z loďky a dal pradleně vodnický polibek. Skočil s ní do loďky a plaval ke svému domu a stala se vodníkovou ženou.

Zanedlouho čekala pradlena děťátko. Jenže vodník nevěděl, co má dělat a manželka mu poradila, ať zavolá babku porodnici. Vodník neváhal a zavolal babku porodnici. Narodil se jim zdravý vodník. Ve vodě plaval dokola, až se z toho poblinkal, a tak ho ostatní vodníci obrátili a zase plaval dokola a zase se poblinkal. Jednou se chtěla pradlena podívat na svět, a tak ji vodník proměnil v černou kočku se zelenýma zářivýma očima. A proto si dejte pozor na černé kočky se zelenýma očima!

pověsti zapsala Karolínka Hošková