Rychlý rozcestník
Anglická knihovna
Na další „Pohádkoterapii“, která se konala v Městské knihovně Slavoj, jsme se všichni moc těšili. Tentokrát jsme si četli Duhové pohádky, které napsala spisovatelka Daniela Fischerová.
Nejprve jsme si přečetli Duhovou pohádku – Jak se slunko strašně nudilo. Děti dostaly velký arch papíru, na který měly zakreslovat vše, co může sluníčko vidět na zahradě. Sluníčko vidělo zahradu, která byla úplně bez barev, protože kdysi dávno byla doba, kdy vůbec žádné barvy nebyly. Sluníčko se nudilo, bylo smutné z bezbarvé jabloně, bezbarvých jablíček. Začalo si hrát s větrem, potom spustilo mlhu, ale ty si neuměli se sluníčkem hrát. Sluníčko začalo brečet a tak se na zahradu spustil liják. Když se vybrečelo a utřelo si nos, řeklo si, že musí něco vymyslet. Zamžouralo skrz jiskřivou slzu a pokusilo se o úsměv. A vtom se stalo něco nevídaného. Na nebi se rozklenula první duha světa a byla prostě nádherná. Slunko si spletlo z hrsti paprsků cůpek a ze štětičky byl malý štěteček. Štětečkem pokaždé omočilo do barvy a začalo barvit svět. Byla to dřina, ale konečně bylo na co koukat. Svět se mu zdál krásný! A tak to bývá, svět se nám líbí, když si ho sami nějak zkrášlíme. Přečetli jsme si ještě Černou pohádku a Strakatou pohádku. Děti pokreslily celý arch papíru zahradou, a daly jí krásné duhové barvy. Knihu Duhové pohádky jsme si půjčili do družinky, abychom si přečetli o dalších barvách duhy.
Bc. Martina Kuchařová
